Církevní restituce a kdo na to doplatí?

Mohl jsem si včera hlavu ukroutit, když jsem ve zprávách na ČT 1 viděl reportáž, o dalším kole sporu o navrácení majetku, ukradeného komunistickými zločinci církvím. Vláda, která nevládne, či alespoň její část přišla s nápadem vskutku gangsterským. I báťuška Gottwald by záviděl.

Aby bylo jasno hned na úvod. Církevní restituce v podobě, v jaké byly schváleny, považuju za nehoráznost vůči občanům České republiky a autory, příslušného zákona bych s chutí nechal natáhnout na skřipec. A torturu bych eventuálně doplnil o španělskou botku. Nicméně to, co se děje nyní, po nástupu nové vlády, o které není možno říct že je levicová ani pravicová ani středová, která je prostě taková nemastná, neslaná, jako její předseda, to už zacházi do nevídaných extrémů.

V reportáži ve zpravodajské relaci bylo oznámeno, že dojde k dalšímu kolu, či dalším kolům jednání, během kterých budou moci církve přistoupit na dohodu po dobrém a pokud to tedy po dobrém nepůjde, tak to půjde po zlém, to znamená, že na vrácený majetek bude uvalena daň. Hezky z ostra, po babišovsku. Ty peníze do státní kasy nějak dostat přece musíme. I kdyby za cenu dalších krádeží.

Ano, politici kalkulují s prostým a do jisté míry logickým vnímáním situace občany. Na všechny světové strany se hází miliardy, tu deset, tu zase sto a prostý občan, který má problém uživit sebe a rodinu v tom okamžiku vidí rudě. Bohužel, doslova. Takovýto občan se nezamyslí nad tím, že se nejedná o nějaký dárek, který vláda a společnost církvím dává z nějakého plezíru. Že se ale ve skutečností jedná o to, co kdysi jistý zmetci těmto subjektům bezostyšně ukradli. Oni tomu říkali znárodnění ale ve skutečností to byla normální sprostá krádež.  A tady se dostáváme k jádru problému.

Předchozí jednání, která se správně snažila o nápravu křivd, probíhala v jakémsi hurá stylu. Možná na tom měl někdo osobní zájem ale možná šlo jen o takovou revoluční spravedlnost. Nikdo z těch, kdo jednal se nezamyslel nad tím, že republika prostě ty peníze nemá a nemůže si tedy dovolit vyplatit takovéto částky. A přitom stačilo tak málo. Jsem si jistý, že samotné církve, by přistoupily na rozumnější formu nápravy křivd. Na postupné finanční vyrovnání tam, kde majetek není možno vydat. Namísto toho nastala situace, kdy kdosi nahoře sáhl do kapes všech občanů, prošátral jejích peněženky a to co tam našel předal dále. A když to bylo málo, tak ješte tytéž občany zadlužil. Co ale teď s tím?

Prakticky nic moc. Dohody jsou podepsány, právně jistě dokonale ošetřeny a pokud se Česká republika chce nazývat právním státem, má jen jednu jedinou možnost. Tyto dohody uznat a přiznat připravenost je naplnit. Současně ale, požádat, co nejslušnější formou všechny církve kterých se to týká, aby přistoupily na určitou úpravu, která by státní kasu tolik nelikvidovala.

Jaká je naděje že by taková žádost byla akceptována? To je těžké odhadnout. Bylo by ale jistě v zájmu oprávněných na určitou formu domluvy přistoupit. Jako akt dobré vůle. Bohužel, politici dohnali vlastní občany do pozice, kdy jsou v postavení prosebníka a církve mají všechny trumfy v ruce. A jestli si pánové Sobotka, Mládek a Babiš myslí, že vyhrožováním zdaněním něčeho dosáhnou, tak se tito pánové hluboce mýlí. Stejně tak ničeho nedosáhnou nesmyslným požadavkem, aby církve povínně hlásily, jak každou získanou korunu vydají.

 V každém případě, jsou to občané, kteří tvrdě doplatí na nekompetentnost svých politiků a na vlastní nesoudnost, když jím ve volbách dávají své hlasy. Je smutné a tragické vidět, jak se historie obrací proti národu. Kdysi komunističtí zločinci ukradli majetky. Z této krádeže občan neměl žádný zisk. Přesto dnes a v budoucnosti bude muset sám za tuto krádež zaplatit.

Křivdy se mají a musí napravovat. Není možné ale napravit staré křivdy těmi novými, které těžce dopadnou na tuto ale i na příští generace. Tohle především by si politici měli uvědomit, než hrozbama a vydíráním uzavřou možné dveře k gentlemanské dohodě. Tou dohodou každý něco ztratí, ovšem společnost získá a o to by mělo jít v první řadě.