Nenávist až za hrob

Není prakticky dne, aby se v tisku, či televizi neobjevila zmínka o bývalém presidentu, Václavu Havlovi. Kritika, pochvaly, často také nehorázné urážky těch, kteří se na víc, nežli urážky nezmůžou

Bohužel, samotní příznivci Václava Havla, často ženou vodu na mlýn hlupákům, pro které je nenávist hlavním životním hnacím motorem. Poslední takovou nahrávkou na smeč je ono voskové srdce. Něco tak příšerného a kýčovitého snad nemohlo vzniknout ve střízlivém mozku. Když jsem viděl fotografie, udělalo se mi doslova špatně od žaludku. Mají pravdu ti, kteří tento útvar přirovnávají k veřejným záchodkům a věřím i tomu, že k takovémuto využití také došlo. A samozřejmě mne nepřekvapilo, že se opět ozvali ti, kteří Havlovi, ani po jeho smti nemůžou dopřát klidu.

Kdysi dávno, ještě v dobách kdy lidé byli lidmi, bylo zvykem vážit si svého protivníka. Mělo to své logické důvody. Například v okamžiku smrti  nepřítele, zůstali po něm jeho příznivci, kteří ocenili, pokud jste se o něm vyjádřili s úctou a uznáním. A tady nebyly vyjímkou situace, kdy mohl odpůrce osoby A získat přízeň příznivců osoby B. Navíc, takovéto vzdání úcty, bylo a mělo by zůstat známkou úrovně a člověčenství.

Příklad Václava Havla je dobrým vzorem. Všechny výtky a útoky vůči němu jsou teď nepodstatné. Václav Havel je mrtvý. Nežije. Nemůže se bránit a nemůže ani pokračovat, v údajných zločinech. K čemu tedy slouží lidem, jako je Jiří Wolf, jeho neustále hanění a pomlouvání? A kdo je vůbec Jiří Wolf? Kdo zná jeho činy? Je to člověk, který si také zaslouží úctu. STB jej nešetřila a dozorci ve vězení se na něm doslova vyřádili. Jenže takovýchto lidí bylo více. A jen hrstka z nich se chová tak, jako pan Wolf. Uraženě kope kolem sebe, protože se cítí zjevně nedoceněn. Nedostalo se mu uznání o kterém snil, nedosáhl na pozice, které mu, jak se domníval patřili. A tak si našel terč. Václava Havla. Ten je tím vším vinen. A každá příležitost je vítána, když může přilít olej do ohně. Tito lidé nevnímají fakt, že Václav Havel nemá nijakou zásluhu na hystérii, které po jeho smrti zemi zachvátila. A osobně jsem si jistý, že by mu nebylo přijemné vidět všechna ta srdce, hádky, které náměstí po něm bude pojmenováno a asi by ani neviděl rád ono slavné letiště, nesoucí jeho jméno. Vlastně jsme to my, pozůstalí, kdo Havlovo jméno svým způsobem znevažujeme a dáváme tak příležitost různým věčným rebelům, jej špinit.