Vánoční svátky a příchod nového roku jsem oslavil v Norsku. Krásná země, která po věky byla inspirací cestovatelům, pro svou úchvatnou přírodní scenérii a pro přátelské obyvatelstvo. Země, která, spolu s ostatními sousedy podlehla někdy na sklonku 60. let naivní představě účelnosti a užitečnosti otevřené imigrační politiky a otevřela svou náruč prakticky každému, kdo o to projevil zájem. A tak to bylo Norsko ale také Švédsko a Dánsko, kde nalézali azyl uprchlíci ze zemí bolševického koncentračního tábora. Jenže tam to neskončilo. Náruč byla otevřená dokořán a tak, zatímco uprchlíci ze zemí východní Evropy postupně odcházeli za moře, do Skandinávie proudily davy z Pákistánu, Iráku, Maroka a s nimi mocná muslimská komunita. Kam to vedlo a jaká je situace dnes, to může vidět každý kdo Skandinávii navštíví.
Jak jsem napsal, strávil jsem část svátků v Norsku a protože mojí destinaci byl nejsevernější sever země, tak jsem při přemísťování měl vždy několik hodin času na prohlídku Oslo, hlavního města a největšího shromaždiště muslimů v Norsku. Podle odhadů se jich v Oslo nachází 45000, což je ovšem pochopitelně jen velice střízlivý odhad., protože skutečné číslo není možné zjistit.
Oslo je krásné město, ovšem jsou tam čtvrti, které není radno navštěvovat. Jednou z ních je Grønland. Multikulti centrum, kde najdete obchůdky se zbožím z celého světa ovšem také centrum islámské komunity.
Jedna z jejích části, radikální islámské sdružení s názvem Ansar al-Sunna poslalo úřadům požadavek, aby město vydalo čtvrt Grønland do rukou muslimů. V dopise jeho autoři píší, že odmítají být součástí norské společnosti. Tvrdí, že protože se narodili v Norsku, patří podle Allaha tato země jim a jen jim. Proto požadují část města jako své území, kde budou platit jejich zvyky a jejích zákony. Závěr tohoto dopisu tvoří věta :
" Nepřejeme si žít vedle špinavých zvířat, jakými jako vy"...
Mohlo by se zdát, že se jedná jen o bláznivý dopis skupinky pomatenců, jenže skutečná situace v Oslo a ve všech norských městech, kde dosahuje muslimská komunita většího procenta mezi obyvatelstvem, je mnohem komplikovanější.
V srpnu 2012 byla zveřejněna statistika, podle které 90% všech znásilnění v Oslo mají na svědomí muslimové. Hrozivější je další skutečnost, že tato znásilnění jsou často velice brutální a jsou doprovázená bitím. Islámské skupiny, v odpovědi tuto statistiku zpochybňují s tím, že muslim "pouze" znásilňuje ale neublíží.
To už ovšem není legrace a nelze to brát na lehkou váhu. Evropa stojí před další vlnou přistěhovalectví. Nejsem si jistý jestli je možno jí zabránit. Spíše nikoliv. Utečenci ze zemí Afriky a Asie si zvykli na to nejjedodušší řešení své situace. Sbalit si kufry a odjet za lepším životem. Samozřejmě, jejích představy jsou utvářeny tím, co jím řeknou jejích duchovní vůdcové anebo ti, kteří jim tuto variantu nabízejí. Vždy to tak bylo, je a bude, že ti, co vydělávají na chudobě, líčí vše v růžových barvách. I těmto lidem je Evropa vykreslována jako místo, kde budou mít vše a hlavně dostatek peněz za málo práce. A podle toho to také vypadá. Řada přistěhovalců ovšem nepřichází v roli žadatelů o pomoc. Oni přicházejí jako dobyvatelé. Přesně podle slov Koránu a Mohammeda. A tomu je třeba postavit pevnou hráz.
Bohužel, ani Norsko ani jeho sousedé, respektive jejích vlády dosud nepochopily, že je čas jednat. A možná je už docela pozdě. Situace ve Skandinávii je hodně zoufalá. Stavby nových mešit a minaretů, ústupky požadavkům islámistů na úkor domácího obyvatelstva, popírání vlastní hrdé historie, to je dnešní Skandinávie.
Česká republika je zatím ještě opravdu v relativním bezpečí. Ovšem pouze relativním, protože čtenáři tohoto blogu možná znají články mého váženého kolegy, pana Lhoťana, kde se zabývá situaci v brněnské muslímské komunitě a vědí tedy, že je to situace varující.
Pochopitelně, každý člověk má právo věřit v to, co mu vyhovuje. Ovšem pokud jakákoliv víra začne přesahovat hranice své vlastní komunity a tím, že chce ostatním vnucovat své pohledy a postoje, pak je nutné takovéto jednání eliminovat. A totéž platí i v oblasti přistěhovalectví.
Je správné podat pomocnou ruku. Ovšem stejně tak je nutné, stanovit pro takovýto akt pevná pravidla. Abychom se jednou pak všichni nedivili, co že se to děje v ulicích, kde dosud byl klid.
Autorem použité fotografie je : Chell Hill
http://www.vg.no/nyheter/utenriks/terrorisme/artikkel.php?artid=10067780
http://gatesofvienna.blogspot.dk/2011/11/we-have-lost-city.html