Islám není, a nikdy nebyl součástí evropské kultury. Přestože lze v různých zemích vysledovat jeho vliv, jedná se o působení marginální, které je spíše dílem osobností nežli následkem religiozního vlivu. Mnozí obdivovatelé tohoto politicko filozofického učení dnes rádo poukazuje na jakási muslimská propojení s evropskou civilzací, je to vše ovšem jen v rovině přání, které je otcem myšlenky.
Je nutné v úvodu jasně zdůraznit jeden fakt, který nesmí být nikdy a nikým v demokratické společnosti zpochybněn. Každý člověk má právo věřit v to, co je mu blízké a co jej jakýmsi způsobem oslovuje. Nikdy nesmí docházet k situacím, že by víra či přesvědčení nebo snad názor byl záminkou pro šikanu nebo diskriminaci. Dokonce i tak zrůdné ideje, jakými jsou nacizmus nebo nejzrůdnější ideologie vůbec komunismus, pokud někdo v ně věří, nemůže být za tuto víru postihován. Toto je princip demokracie a svobody a právo na tento výdobytek mají i muslimové.
Jenže, jedna věc je víra, která je osobní věcí každého člověka, nedotknutelnou a svrchovanou a druhá věc je aplikace této víry či přesvědčení. Pokud někdo v soukromí věří v neposkvrněné početí svatého Stalina, nebo Gottwalda, budiž mu přáno. Pokud někoho vzrušuje vskutku "příkladný" život Draculy nebo Mohammeda, buďsi. Jakmile ovšem s těmito věcmi začne přicházet na veřejnost a speciálně, pokud podobné názory přínášejí hnutí a strany a náboženské církve, které mají možnost tímto ovlivňovat dění ve společnosti, přichází čas na regulaci a na akce, které budou svobodu a demokracii ve společnosti chránit.
Islám je dnes velice nebezpečným partnerem všude, kde se objeví a kde získá, byť jen minimální moc. Například v USA je to nejvíce a nejrychleji rostoucí náboženství. Muslimové se dostávají do vedení růžných společností a pomalu ale jistě stále více ovlivňují život v zemi. Evropa je na tom ještě hůře.
Zatímco USA zatím stále ještě chrání imigrační zákon, Evropa se své imigrační politivky vzdává a připravuje novodobý příliv uprchlíků z válečných oblastí. Podivné na tomto je, že vidíme li lodě a jiné konvoje s uprchlíky, většinou se jedná o muže a jen zřídka jsou tam ženy a děti. Což nabízí otázku : Chlapi utíkají a ženy a děti nechávají na místě?
Každý den se můžeme na internetu nebo i v tisku seznámit s neklidnými ulicemi evropských velkoměst. Současné protiisraelské, proteroristické demonstrace se obracejí v násilné řádění zločineckých band. Ať už se jedná o Francii nebo Německo či Anglii. Tam všude řádí hordy kriminálníků, kteří ovšem do země mnohdy přišli také jako chudáci uprchlíci.
A já se ptám. Mají občané ČR zájem, aby to co se děje ve Francii a jinde, se dostalo i do ulic Prahy, Brna, Plzně nebo Chomutova? Protože pokud ne, pak by bylo nanejvýš vhodné tlačit na poslance a na vládu samotnou a dotazy, jak chce zajistit klid v zemi, v okamžiku kdy dojde k plnému uznání Islámu v ČR. To totiž vůbec není taková banalita, jak by se mohlo zdát. Jak víme, součásti Islámu je právo Šaria. Součástí Islámu jsou i další zvyky, které jsou české, pozažmo evropské společnosti cizí a jsou pro ní nepřijatelné. Součástí Islámu je nesnášenlivost a snaha vynutit si to, co chtějí. A všichi také víme, že české pořádkové síly nejsou moc úspěšné v boji s fotbalovými chuligány, s výtžníky, s těmi, kteří jsou oproti islámistům naprostí amatéři.
Dojde li k plnému uznání Islámu, budou mít muslimové k dispozici všechna práva a já se ptám, jaké budou mít povinnosti a jak bude na dodržování těchto povinnosti dohlíženo?
Islám není v České republice doma a nikdy by neměla nastat situace, aby se zde doma cítil. Pochopitelně muslimská komunita má právo na svou víru a muslimové mohou Islám vyznávat.
Nemuslimští občané České republiky ovšem mají právo na klidné životy, na klid ve svých městech, na to aby se ženy a dívky nemusely bát chodit samy po ulicích, aby se nevytvářela ghetta, podobně jako v Malmo i jinde v Evropě, kde se nemuslim bude bát chodit, či kde bude mít dokonce chodit zakázáno.
Česká republika je zemí českých občanů, kterým musí zůstat právo o její budoucnosti rozhodovat. To by si měla uvědomit jak vláda, tak parlament ale hlavně samotní občané by toto právo měli začit důsledně vyžadovat.
