Tohle je Česká republika - máte s tím problém?

Jsou věci, které se musí přípomínat, protože lidé mají tendenci zapomínat a pak se diví a mnohdy už k divení ani nemají čas. Takže :

Tahle země, se jmenuje Česká republika. Česká republika, to znamená, že se jedná o zemi, kterou založili předkové Čechů, obyvatel v ní žijících a jsoucích v ní doma. Zdůrazněme tedy ještě jednou... Domov v České republice mají Češi. Čechem je logicky ten, kdo se zde narodil, jehož rodiče se zde narodili, jeho předkové odsud pocházelí ale také v určitých případech ten, který sice zde kořeny nemá, ale češství přijal za své a sám ve svém srdci a ve svém svědomí se cítí Čechem. A  tomto případě není důležité odkud přišel. Hlavní je, že on sám se k tomu že je Čech hrdě hlásí a svou zemi brání proti všem, kteří by jí chtěli škodit.

Všichni ostatní, kteří do České republiky přicházejí a zde žijí, jsou zde hosté. Mohou mít dlouhodobý pobyt, mohou zde pracovat, mohou zde žít, ale protože sami nemají v úmyslu státi se plnohodnotnými Čechy, jsou prostě hosté, se všemi povinnostmi s tím vyplývajícími.

Tradiční česká pohostinnost je pro mnohé hosty lákavá a nabízí jím mnoho výhod a příjemností. Kvalitni kuchyně, domácí zabíjačky /dokud je EU nezatrhne úplně/, stále ještě milí lidé a krásná příroda. Hosté mohou v České republice žít a pracovat, musí ale dodržovat české zákony, zvyklosti, tradice a obyčeje. Podobně jako Čech, když přijede do ciziny, bude se snažit chovat způsobně a s respektem k hostitelům. Vyjímky potvrzují samozřejmě pravidlo.

Hosté v České republice nemají a nemohou mít žádné právo zasahovat a ovlivňovat dění a pořádek v této zemi. Nemají k tomu nejmenší oprávnění a jejích povinností, kterou musí za každých okolností respektovat je, dodržovat to, co je v České republice zvykem. Češi se nesmí dostat do situace, kdy by se ve své zemi cítili jako cizinci, či kdy by jím kdokoliv nařizoval, že musí tolerovat zvyky, které jsou jejich tradicím cizí.

Bohužel, množi se případy, kdy do České republiky přijíždějí hosté, kteří se zde chtějí usadit, a tito hosté, namísto aby přijali s povděkem fakt, že tuto možnost mají, snaži se na domácí obyvatelé činit nátlak a vytvářet stav, kdy domácí se cítí jako cizinec ve vlastní zemi, ve vlastním městě. Nejaktuálnějším příkladem jsou Teplice, ovšem podobná situace je i v jiných částech země.

Je tomu tak i díky skupinkám těch, jímž se v dávných dobách říkalo kolaboranti. Ti kolaborovali s cizáky, ať už za pár stříbrných či za slib teplého místečka, či, jak je tomu v současnosti, z čirého nerozumu a hloupé, nelogické náklonnosti ke změnám. Takovíto lidé si neuvědomují a asi už zapoměli, jak to dopadlo v minulosti jak s těmi, s nimiž kolaborovali, tak i s kolaboranty samotnými. Byly to smutné příběhy.

A co se hostů týče, Česká republika bude určitě i v budoucnu zemí, kde jsou hosté vítání chlebem a solí. Musí být ale zemí, která bude mít dosti sil dát najevo, že jakkoliv si hostů váží, tak stejně se umí postarat o bezpečnost domácího obyvatelstva. Jestli tomu tak je, posuďte sami.

Jo a pokud byste se divili, proč sem dávám fotografie z Pákistánu nebo Kuvajtu, pak se nedivte, to není Kuvajt ani Pákistán... to jsou Teplice. Moc děkuju paní Zuzaně za svolení s presentací jejího fotografického umění.