Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tohle je Česká republika - máte s tím problém?

18. 08. 2014 11:00:00
Jsou věci, které se musí přípomínat, protože lidé mají tendenci zapomínat a pak se diví a mnohdy už k divení ani nemají čas. Takže :

Tahle země, se jmenuje Česká republika. Česká republika, to znamená, že se jedná o zemi, kterou založili předkové Čechů, obyvatel v ní žijících a jsoucích v ní doma. Zdůrazněme tedy ještě jednou... Domov v České republice mají Češi. Čechem je logicky ten, kdo se zde narodil, jehož rodiče se zde narodili, jeho předkové odsud pocházelí ale také v určitých případech ten, který sice zde kořeny nemá, ale češství přijal za své a sám ve svém srdci a ve svém svědomí se cítí Čechem. A tomto případě není důležité odkud přišel. Hlavní je, že on sám se k tomu že je Čech hrdě hlásí a svou zemi brání proti všem, kteří by jí chtěli škodit.

Všichni ostatní, kteří do České republiky přicházejí a zde žijí, jsou zde hosté. Mohou mít dlouhodobý pobyt, mohou zde pracovat, mohou zde žít, ale protože sami nemají v úmyslu státi se plnohodnotnými Čechy, jsou prostě hosté, se všemi povinnostmi s tím vyplývajícími.

Tradiční česká pohostinnost je pro mnohé hosty lákavá a nabízí jím mnoho výhod a příjemností. Kvalitni kuchyně, domácí zabíjačky /dokud je EU nezatrhne úplně/, stále ještě milí lidé a krásná příroda. Hosté mohou v České republice žít a pracovat, musí ale dodržovat české zákony, zvyklosti, tradice a obyčeje. Podobně jako Čech, když přijede do ciziny, bude se snažit chovat způsobně a s respektem k hostitelům. Vyjímky potvrzují samozřejmě pravidlo.

Hosté v České republice nemají a nemohou mít žádné právo zasahovat a ovlivňovat dění a pořádek v této zemi. Nemají k tomu nejmenší oprávnění a jejích povinností, kterou musí za každých okolností respektovat je, dodržovat to, co je v České republice zvykem. Češi se nesmí dostat do situace, kdy by se ve své zemi cítili jako cizinci, či kdy by jím kdokoliv nařizoval, že musí tolerovat zvyky, které jsou jejich tradicím cizí.

Bohužel, množi se případy, kdy do České republiky přijíždějí hosté, kteří se zde chtějí usadit, a tito hosté, namísto aby přijali s povděkem fakt, že tuto možnost mají, snaži se na domácí obyvatelé činit nátlak a vytvářet stav, kdy domácí se cítí jako cizinec ve vlastní zemi, ve vlastním městě. Nejaktuálnějším příkladem jsou Teplice, ovšem podobná situace je i v jiných částech země.

Je tomu tak i díky skupinkám těch, jímž se v dávných dobách říkalo kolaboranti. Ti kolaborovali s cizáky, ať už za pár stříbrných či za slib teplého místečka, či, jak je tomu v současnosti, z čirého nerozumu a hloupé, nelogické náklonnosti ke změnám. Takovíto lidé si neuvědomují a asi už zapoměli, jak to dopadlo v minulosti jak s těmi, s nimiž kolaborovali, tak i s kolaboranty samotnými. Byly to smutné příběhy.

A co se hostů týče, Česká republika bude určitě i v budoucnu zemí, kde jsou hosté vítání chlebem a solí. Musí být ale zemí, která bude mít dosti sil dát najevo, že jakkoliv si hostů váží, tak stejně se umí postarat o bezpečnost domácího obyvatelstva. Jestli tomu tak je, posuďte sami.

Jo a pokud byste se divili, proč sem dávám fotografie z Pákistánu nebo Kuvajtu, pak se nedivte, to není Kuvajt ani Pákistán... to jsou Teplice. Moc děkuju paní Zuzaně za svolení s presentací jejího fotografického umění.

teplice.jpg

teplice2.jpg

teplice3.jpg

teplice4.jpg

Autor: Václav Král | pondělí 18.8.2014 11:00 | karma článku: 34.44 | přečteno: 3362x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Co po mně chceš? Pravdu či lež…

Pravda a lež – kategorie, které jsou staré aspoň tak jako lidstvo, ale spíš mnohem starší. A stále se s nimi neumíme vyrovnat a často je ani od sebe rozpoznat. Přesto si lidé pořád myslí, že o nich dokážou říct něco přínosného.

18.10.2017 v 1:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 128 | Diskuse

Monika Lorenzová

Jak se mi dařilo při obchodování

Dnes ráno jsem otevřela oči. pak je zas zavřela. A pak viděla dva na kolečkových bruslích. Jeden z nich držel velkou bílou papírovou krabici, zjevně prázdnou.To jsem byla já. Zamotala jsem se a upadla.

17.10.2017 v 20:09 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 166 | Diskuse

Milan Šupa

Nacházejí se rozpory ve výrocích Krista?

Ježíš říkal, že když nás někdo udeří na pravou tvář, máme mu nastavit i druhou. On sám se však podle této zásady nezachoval.

17.10.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.72 | Přečteno: 415 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Moře a čas: Finito

Následující text je pocitová črta inspirovaná jedním časně podzimním výletem na ostrov ve Středomoří. Jedná se vlastně o první část jakéhosi seriálu.

17.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 3.96 | Přečteno: 115 | Diskuse

Mário Oláh

Zápis z magického denníka Fratera Saepesa - VI.IX.MMXVII

Mágus Frater Saepes mi po dlhšej dobe poskytol náhľad do svojho magického denníka a dovolil, aby som sa na blogu podelil s jeho snovými víziami, pohľadom na svet a elitu či s psychedelickým zážitkom s rastlinou sily Diablove gule.

17.10.2017 v 13:28 | Karma článku: 12.48 | Přečteno: 142 |
VIP
Počet článků 415 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1998
http://facebook.com/vaclavthekral


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.