Nechte už konečně Israel na pokoji a bude mír

Dělá mi stále větší problémy pochopit ty, kteří svou nenávist, vůči státu Israel maskují za jakousi rezoluci OSN, přičemž spoléhají na nechuť případných čtenářů, ověřit si fakta a seznámit se s událostmi tak, jak probíhaly. Málokdo dnes ovšem otevřeně přizná a naplno řekne : " Já ty židáky nenávidím ", raději mlátí prázdnou slámu a dovolávají se čehosi, co skončilo dříve, než se povedlo to uskutečnit.

Tak tedy, rezoluce o rozdělení mandátu Palestíny, známa jako rezoluce OSN (případně UN) 181 je k prostudování zde a pro ty, kteří nade vše milují wikipedii, tak výcuc s vysvětlivkama je zde.

Jestli to najdete na české vikipedii netuším ale pro celý článek je důležitý jeden hlavní fakt. Tuto rezoluci, téměř bezvýhradně přijala židovská komunita v Palestině, stejně jako po celém světě. Naopak Arabové, tedy ti, kteří žili na zmíněném území a rovněž arabské státy, tuto rezoluci jednoznačně odmítli, dokonce odmítli jakékoliv jiné znění rezoluce, které by mělo za následek vznik společného státu Arabů a Židů. Pár týdnů poté dokonce Azzam Pasha, generální tajemník ligy arabských států pohrozil, že válka s židovským státem se promění v masakr.

Tohle jsou fakta. Na jedné straně ochota vytvořit společný stát Židů a Arabů a na straně druhé otevřená nenávist, která ve svém důsledku vedla k několika válečným konfliktům, které měly za cíl povraždit co nejvíce obyvatel státu Israel a jeho naprosté zničení. To že k tomu nedošlo, to lze považovat za malý zázrak, ale hlavně je třeba poděkovat odhodlání těch, kteří tuto zemi vybudovali. Kteří z trosek, v poušti, obklopení nenávisti, vrahy a teroristy, vytvořili supermoderní stát, jehož technologie dnes využívá celý svět, a mnohdy o tom ani neví.

Stát Israel vznikl jako bájný pták Fenix z popela. Je dnes stabilní a naprosto funkční demokracii v regionu, kde vládne smrt a chaos. Nikoho v současnosti nevzrušují statisíce mrtvých a umučených a zmrzačených v Syrii. Nikoho netrápí mrtví v Iráku, kde islámistické hordy vraždí a terorizují obyvatelstvo. Terčem kritiky je samozřejmě Israel, který už měl dost neustálých útoků na svou bezpečnost a na bezpečnost svých obyvatel a když viděl, že svět je opět slepý, rozhodl se bránit sám.

A v tuto chvíli z kanálů vylézají různí mudrlanti, kteří opětovně vyzývají a oprašují rezoluci 181. Tedy tu rezoluci, kterou arabské země jednomyslně odmítly. Židovský stát Israel vznikl, a je zde. Byl a je připraven, tak jak vyžaduje ona rezoluce podpořit existenci dvou států. Má to ale jednu podmínku, která ostatně vyplývá se samotného znění dokumentu. Obě strany se musí navzájem uznat a respektovat. Kromě Egypta, ovšem dosud žádná arabská země nevyjádřila ochotu Israel uznat. Naopak, ti, kteří se dnes prohlašují za vůdce Palestinského lidu, jasně dávají najevo, že Israel nikdy neuznají. Za tohoto stavu věci tedy není možné, ani de iure ani de facto vyžadovat na státu Israel jakékoliv nadstandartní kroky.

Stát Israel má právo na existenci. Stát Israel má právo na život v míru. Stát Israel nikdy v minulosti nikoho nenapadl a nevedl žádnou agresivní válku. Veškeré konflikty vznikly na základě útoků proti státu Israel. A je čas aby tyto útoky skončily. Současná operace v Gaze má jediný cíl. Definitivně odzbrojit teroristický Hamas. Věřím že tohoto cíle bude dosaženo, už jen i kvůli samotným obyvatelům Gazy, aby i oni dostali šanci na klidný život. Jak s ní naloží je druhá věc. Bude to už druhá šance.