Řekněme rozhodné ne islamizaci Evropy, ale smysluplným způsobem

Ti kteří touží po proměně České republiky v ráj pro Fantomasy a jiné zakuklence, dostali v minulých dnech pořádnou, skoro koňskou dávku podpůrné látky do žil. Ombudsmanka prohlásila to, co si mohli všichni přečíst a poslechnout a nastavila tak cestu k nebezpečnému precedensu. Po kolikáté už je země v podobné situaci?

Bohužel, kromě několika blogerů a jedinců beze strachu hovořících o hrozbě islamizace, není v republice nikdo, kdo by mohl být jednotícím prvkem v nastávajícím souboji o svobodu a právo na klidný život. Jakkoliv je Česká republika relativně klidným prostorem, který je prozatím ušetřen řádění teroristických, islámistických band, tak tento relativní klid je velice vratký, protože neexistuje nic, co by mohlo v blízké budoucnosti zabránit obratu k horšímu.

Snad každý slyšel o petici, která má za cíl upozornít státní orgány s nesouhlasem veřejnosti s plánem na plnou registraci Islámu v ČR. Termín pro podání této petice se blíží ke konci, snad to je už tuto neděli a požadované množství podpisů organizátoři ještě pohromadě nemají. Proč tomu tak je? Je to snad neochotou veřejnosti podepsat se? Strachem nebo nezájmem? Ani jedno ani druhé. Je nutné jasně říct, že chyba je na straně organizátorů. Nebudu rozebírat fakt, že v době vzniku této petice, jsem nabízel, že tento krok zcela finančně zajistím. Jen dodám, že mne dost překvapilo, že na svou nabídku jsem nedostal žádnou odpověď. Nu což, řekl jsem si, asi podporu nepotřebují a je možná lépe, mají li prostředky z českých zdrojů. Jak říkám, není to to nejdůležitější. Daleko horším faktem a známkou naprostého amaterismu, je, že organizátoři nebyli schopni zajistit, aby se petice dostala k co největšímu okruhu zájemců. Po celou dobu nebylo prakticky možné zjistit, kde jsou petiční stánky a kde je možné podpis připojit. Na přímé dotazy, pokud vůbec někdo odpověděl, přišla odpověď ve stylu, že toto nesdělují a doporučení stáhnout si archy a kamsi je posílat. Občas se objevila informace že někde je zrovna stánek, jako například včera, když se na facebooku objevilo, že stánek je v centru Ostravy. Na dotaz, jak dlouho tam bude, případně jestli bude ještě i ve čtvrtek, nepřišla dlouho žádná reakce, až před okamžikem se objevil požadavek, aby se lidi neptali, kde stánek je, protože je jích 45.

Docela si dokážu představit, jak si islamofilové mnou ruce a smějí se nad neschopností svých odpůrců. Jakou má tedy Česká republika šanci, vyhnout se osudu Británie, Francie, Švédska či Holandska a Belgie? S takovýmto přístupem minimálni.

Přiznejme si to otevřeně, ona i ta myšlenka petice je naprosto neúčinná, protože vláda a státní orgány, mají občany někde. Jenže i když by se jednalo o akci neúspěšnou, byla by to alespoň jakási akce, pokud by byla vedena na patříčné úrovni. Boj s islamizací neni o kompromisu ale o jasném vyřčení toho, že tady prostě nemají místo. Není možné chodit pořád jako kolem horké kaše a svůj názor musí občané říct jasně a nahlas. Jinak není naděje, že bude vyslyšen.

Je třeba vysvětlit a přesvědčit odpovědná místa, že Islám , nejen že není náboženstvím míru, ale že se nejedná o náboženství vůbec. Islám neuctívá Boha ale jeho posla, proroka. Bůh - Allah je pro islámisty jen vedlejší entitou. Málokdy uslyšíte říct muslima že : Allah řekl. Vždy jen Mohammad řekl. Protože tedy Islám nenaplňuje náboženskou stránku, nemůže se mu dostávat ani ochrany, jakou náboženstvím poskytuje ústava a zákony. Navíc je v rozporu se zákonem o protiprávnosti propagace hnutí a skupin, směřujících k potlačení práv občanů. Islám a islámisté otevřeně vyzývají k takovémuto potlačování, dokonce k vraždám a k nenávisti.

Dokud se tedy mezi Muslimy nevytvoří platforma, která jednoznačne a nedvojsmyslně odsoudí ISIS, Al KAIDU, HAMAD, ISLAMSKY JIHAD, HIZBALLAH a BOKO HARAM a další proteroristické proudy, do té doby nemůže být ani řeči o možnosti plného uznání jako náboženské skupiny. Pokud k němu totiž dojde, nezbyde nežli si potají zpívat upravenou verzi písničky červený šátečku, která zní:

Islámský šátečku kolem se tooč, kolem se toooč,

immam je naštvanej, já nevim proooč, já nevím proč.

šálalala šalala šaria inšallah

šálalala šalala allah akbar.