Holocaust - vzpomínka na oběti

Jako každoročně, i dnes si připomínáme památku obětí holocaustu, kdy o život přisly miliony nevinných obětí nacistické hrůzovlády. Holocaust a vzpomínka na něj je stále, i po létech aktuální.

Slovo Holocaust pochází z řeckého Holokauston, což znamená " oběť ohněm " a Nacisti tento termín zvolili na základě plánu na cílenou likvidaci Židů.

Židé nebyli ale jediní, kteří byli Nacisty pronásledování. Do pracovních táborů, nebo na popravu putovali i Cikáni, Homosexuálové a Svědkové Jehovovi. A samozřejmě každý, kdo jakýmkoliv způsobem protestoval.

V létech mezi rokem 1933, kdy se Adolf Hitler dostal v Německu k moci, a rokem 1945, kdy spojenci ukončili nacistickou hrůzovládu přišlo odhadem o život 11 milionů lidí, z toho 6 milionu bylo Židů. Nacisti zavraždili přibližně dvě třetiny židovské populace, žijící do té doby v Evropě. Mezi zavražděnými, bylo více než milion dětí.

Počátky "honu" na Židy se datují k 1. dubnu 1933, kdy byl vyhlášen bojkot židovských obchodů a obchodníků. Bojkot, i v dněšních dnech velice často skloňované slovo ve vztahu k Židům a jejích státu Israeli. V diskriminaci pokračovalo Německo po 15. září 1933, kdy na základě norimberských zákonů byli Židé vylučování z veřejného života. Na základě této právní úpravy, jím bylo odnímáno německé občanství, bylo zakázáno uzavírat manželství mezi Židy a Němci a byly zakázány mimomanželské svazky mezi Němci a Židy.

V následujících letech pak, docházelo k doplňování dalších omezení, jako například zákaz návštěv veřejných parků, zákaz práce ve veřejných službách, povinná registrace majetku a židovští lékaři měli zákaz ošetřovat jiné, nežli židovské pacienty.

 V listopadu 1938 došlo k pogromu proti Židům v Německu a Rakousku, který vešel do dějin pod názvem Křišťálová noc. Tehdy došlo k napadení domů a obchodů a řada lidí byla odvlečena do koncentračních táborů.

Poté co v roce 1939 začla válka, byli Židé nuceni nosit žlutou hvězdu a bylo přikázáno, aby žili pouze v určitých částech velkých měst, takzvaných ghettech. Byli vyhnání ze svých domovů a nuceni žít v malých bytech, mnohdy spolu s celým příbuzenstvem. Některá z ghett byla zpočátku otevřená, to znamená, že obyvatelé mohli z nich vycházet ale museli se vrátit před policejní hodinou. Pozdějí došlo k jejích uzavření, takže všichni kdo v nich žili, byli uvěznění v tomto ghettu.

Největší ghetto bylo ve Warszawě, kde v březnu roku 1941 bylo 445 000 lidí. Odsud pak byli Židé odvážení do koncentračních táborů. Podle velikosti ghetta, přibližně 1000 lidí denně. Aby nedocházelo k třenicím a protestům, bylo oznámeno, že jsou odvážení za další práci, ve skutečnosti se však jednalo o přesun do vyhlazovacích táborů.

Když se Nacisté pokoušeli, 13. dubna 1943 likvidovat ghetto ve Warszawě, došlo k povstání, které trvalo neuvěřitelných 28 dni.

Život v koncentračních táborech byl nepředstavitelně krutý. Vězni byli nuceni pracovat bez řádné stravy, často jen za kousek starého plesnivého chleba nebo pochybnou vodovou polévku. Spali na prkenných palandách po třech a více osobách a naprostou samozřejmostí bylo bití a mučení. Dalším faktorem těchto táborů byly zdravotní experimenty, zrůdné pokusy, které prováděli nacističtí  "lékaři". Známé jsou například pokusy Josefa Mengeleho, který se snažil o změnu barvy očí, kterou prováděl tím, že obětem vstřikoval do očí barvivo.

Mezi koncentračními tábory bylo šest těch, které byly cíleně určeny k likvidaci obyvatel. Takzvané tábory smrti. Byly to Belzec, Chelmno, Sobibor, Treblinka, Majdanek a nejhorší z nich Auschwitz - Osvětim.

Po příjezdu do těchto táborů byli vězni nuceni se svléknout a pak byli posláni do sprch, které ovšem ve skutečnosti byly plynovými komorami. Největší z táboru byl Auschwitz kde zahynulo odhadem více než milion obětí.

V Osvětimi je dnes muzeum. Památník toho, čeho je člověk všeho schopen. Navšívil jsem toto muzeum nejednou. Poprvé pro poučení. Tehdy, během prohlídky jsem si uvědomil, že ONI tam jsou stále. Že jsou tam a čekají, kdy lidstvo dostane konečně rozum. Od té doby tam jezdím proto, abych jím řekl, že nejsou zapomenuti. Že muži, ženy, děti a starci, že všichni zavraždění, žijí i nadále v nás.

Dnes zapálím svíčku a vzpomenu na ty miliony zbytečně zmařených životů. A budu si přát, aby už nikdy k ničemu podobnému nedošlo.

Tento blog vznikl díky laskavosti:

history1900's.com a dále doporučuju:

http://history1900s.about.com/od/holocaust/tp/holocaustpictures.htm

http://en.auschwitz.org/m/

http://www.yadvashem.org/yv/en/holocaust/resource_center/the_holocaust.asp